Wolfgang
Sk 9, 1-19; J 3, 3
Když se Wolfgang vrátil z vietnamské války, mnohé se změnilo. Když válka začala, zabíjení bylo „v pořádku“. Pak ale protiválečné smýšlení posílilo a jemu po návratu začali říkat „vrah dětí“. Následovalo to, co následovat muselo. Když společnost Wolfganga odmítla, on odmítl společnost. Začal páchat zločiny a skončil s trestem doživotního vězení. Byl rasista, člen motorkářského gangu Hell's Angels. Do vězení se však rozhodně nešel polepšit.
Ve vězení mu někdo řekl, že jestli má dost kuráže, půjde se podívat na společné studium Bible. „Nešel jsem,“ řekl Wolfi. „Neměl jsem zájem o rádoby mše, sloužené pro bandu pankáčů, práskačů a krys. Prostě pro bandu rádoby křesťanů.“ Ale Někdo byl silnější. Někdo chtěl, aby se Wolfgang sezení zúčastnil. Tak se, nevěda jak, ocitl tam, kde ho Duch svatý chtěl mít. V osm hodin, dvě hodiny po odmítnutém pozvání, se přistihl, jak kráčí ke dveřím, kde se setkání mělo konat. „V devět jsem byl zachráněn,“ prohlásil Wolfgang.
Někdy se stane, že si o některých lidech myslíme, že jsou ztraceni, že nikdy nebudou následovat Ježíše. Možná házíme flintu do žita kvůli nedůvěře ve své schopnosti a Boží pomoc, možná, že nás k tomu vede neschopnost odpouštět druhým jejich provinění. Nedokážeme si představit, že někdo, kdo zabil nebo okrádal desítky lidí, může mít v očích Boha stejnou cenu jako máme my. Nechceme si přiznat, že i takoví lidé jsou našimi bratry. Ale sourozence si člověk nevybírá. Myslet si o někom, že je pro Boha ztracen, není na místě.
Stejně jako Wolfgang, stejně jako Chuck Colson (jedna z klíčových postav aféry Watergate), jehož přispěním se obrátil Wolfgang, stejně jako apoštol Pavel, nikdo není ztracen, pokud ho nezavrhne sám Bůh. Modlete se a vyprávějte ostatním o Ježíšovi a Jeho Otci. Potom nechejte Ducha vykonat jeho práci. Jemu nikdo neodolá.
Bůh zná nejen to dobré, co v srdci člověka roste, ale také co dobrého tam může vyrůst.
Překlad: Eva Sobotková, Lukáš Bajer, Deník mladých, roč. 10, č. 5, s. 32
