JUMP

Mk 7,7

Všichni máme nějaké zásady. Některé jsou smysluplné, jiné mají smysl jenom pro nás, ale jsou i takové, které jakýkoliv smysl postrádají.

Podobně je to s tradicí, s „tradicí otců“, jak jsme četli v evangeliu. Dobrá tradice je dobrá věc, ale mrtvá tradice, tradice jenom pro tradici, je nejenom zbytečná, ale také zavádějící.

Kdysi jsem na Valašsku slyšel historku, která nám může ledacos napovědět. Mladí manželé prožívají svoji první společnou neděli. Vrátí se z kostela a manželka začíná chystat slavnostní oběd. Když slavnostní, tak to musí být kachna. Mužíček jí obletuje a zároveň pozoruje, jak jí to jde hezky od ruky. Když už očištěnou kachnu dávala na pekáč, udělala nepochopitelnou věc. Vzala nůž, kousek zadní části uřezala, položila jej vedle zbytku kachny a teprve potom vložila pekáč do trouby. Manžel celý vyjevený se jí ptá, proč to dělá. „Já nevím, proč se to dělá, ale tak to dělala moje maminka.“

Když odpoledne šli navštívit rodiče manželky, manžel využil první vhodnou příležitost, aby se zeptal, proč takový hloupý zvyk – ukrojit kousek kachny, když by se mohla péct celá. „To já nevím, ale naše starka to tak dělala celý její život.“ Odpověděla novopečená tchyně.

Chlapcovi to nedalo a ještě týž den tajně navštívil babičku, aby se dozvěděl tajemství tohoto nezvyklého obřadu. Byl přesvědčený, že jsou v tom nějaké čáry. Odpověď babičky mu vyrazila dech: „Synku, tož pekáč byl malý a celá kachna by sa mi doňho nevlézla.“

Neručím za pravdivost této historky, ale ručím za to, že zbožnost mnohých lidí je jí více než podobná.

Nejkrásnější tradicí otců je bezesporu liturgie. Některé církve si jí úzkostlivě střeží a díky tomu zachovávají kontinuitu všeobecné církve. Jiné se snaží jít s dobou a pravidelně ji aktualizují. Církve a křesťanská společenství, která nenavazují na žádnou církev, nahrazují liturgii moderovanými bohoslužbami. Ať je to tak, či onak, každou upřímnou snahu Duch svatý oživuje, ale i ta nejkrásnější liturgie bez Ducha svatého může všechno i všechny umrtvit, protože Boha mohou vidět jenom ti, kdo mají čisté srdce.

Důležitější je, co pijeme, než z čeho pijeme.

Překlad: J. Kratka, Nová naděje na každý den, roč. 15, č. 4, s. 16