JUMP

Ř 10,5-15

Oddělení pro styk s veřejností nemají právě dobrou pověst. Když o nich slyšíme, vybaví se nám úsměvem zářící nažehlené dámy a pánové, kteří lžou v zájmu obhajování nebo propagace své společnosti. Vedu výuku styku s veřejností a nevím, že by lhaní bylo součástí školních osnov.

Ovšem ani moji žáci nemají k předmětu kladný vztah. Na jednom cvičení jsem třídě zadal úkol připravit program, který by oznamoval a zval do nového společenství. Dva studenti poznamenali: „Podle mne se nehodí využívat metody styku s veřejností k propagaci církve!“

Pokud si myslí, že tyto metody slouží k úmyslnému zkreslování, záměru vytvořit za každou cenu lákavou představu církve za účelem „přivábení nevinných obětí“, pak s nimi souhlasím. Ale podle mého názoru hraje styk s veřejností úplně jinou roli – umožňuje organizaci komunikovat s jejím okolím. Z tohoto hlediska není nic špatného na tom, aby se lidé dozvěděli o novém společenství – pokud zachováváme pravidla etiky a poctivého jednání. Problém nastává tehdy, pokud dojde k překrucování skutečnosti a úmyslnému zamlžování.

Stejně tak to platí o evangeliu. Jak zdůrazňuje dnešní úryvek z Bible, je to dobrá zvěst, která musí být zpřístupněna ostatním. A Bůh potřebuje lidi, kteří by ji zvěstovali, zvěstovali bez přikrášlování a překrucování.

Trošku nás vyvádí z míry, když si uvědomíme, že ke zvěstování evangelia si Bůh vybral právě nás. A jak je psáno ve v. 14, když nebudeme zvěstovat, lidé neuslyší. Samozřejmě, že nás Bůh v tomto úkolu nenechá na holičkách. Ale nejdříve musí shromáždit dobrovolníky – vyslance pro „styk s veřejností“ v otázce šíření evangelia.

Lidé uvidí takového Krista, jakého jim představíš.

Překlad: G. Neubauerová, M. Klusová, Z. Juřenová, Deník mladých, roč. 10, č. 2.