JUMP

Iz 43,25

Kdo by nechtěl mít paměť jako slon? Možná se to s tou sloní pamětí přehání, ale pravdou je, že sloni jsou schopni naučit se rozlišovat různé obrazce, tóny a dokonce i jednoduché melodie. Sloni, kteří jsou cvičení na práci, jsou schopni zapamatovat si až třicet povelů. (Např.: Zlom větev! Otoč se doprava! Táhni kmen! Podej mi vodu! apod.)

V britském časopisu New Scientist se můžeme dočíst, že sloni nejenom nezapomínají, ale také neodpouští a dokonce usilují o pomstu. Podle výzkumníků tito tlustokožci napadají lidská sídliště v odvetě za příkoří, jež jim v minulosti způsobili lidé. Jsou známy případy, kdy stáda slonů zaútočila na vesnice, zdemolovala lidská obydlí a zničila úrodu.

Sloni neodpouštějí, a co my, křesťané?

Na jednom pietním shromáždění vystoupil představitel státu Izrael a řekl: „Neodpustíme a nezapomeneme! Jen mrtví mají právo odpustit, žijící nesmějí zapomenout!“

Zdálo se, že s ním všichni souhlasí. Nikdo mu neoponoval. Proč taky? Vždyť jako příslušník judaistického náboženství měl právo držet se onoho: „Oko za oko, zub za zub.“

Pro ty, kteří se hlásí ke Kristu, však platí něco jiného: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ,Oko za oko, zub za zub‘. Já vám však pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou…! (Mt 5,38-42)

A na jiném místě: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Mt 6,14-15)

Teoreticky s tím souhlasíme, ale horší je to v praxi, a protože člověk je tvor vynalézavý, pomáhá si tvrzením jako: „Odpustit ano, ale nezapomenout.“ Je to poměrně rozšířený názor mezi křesťany, ale pozor! Jedná se o podvrh! Máme odpouštět tak, jako nám odpustil Bůh: „Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, a na tvé hříchy nevzpomenu.“ (Iz 43,25)

Odpustit a nezapomenout je horší, než zapomenout a neodpustit.

Překlad: J. Kratka, Nová naděje na každý den, roč. 16, č. 3, s. 48