JUMP

Ž 19, 2-15

Hubblův vesmírný dalekohled, sestrojený a uvedený do chodu před 20 lety, obíhá již skoro 10 let kolem Země. Nese název po Edwinu Hubblovi (1889-1953), průkopníku v astronomii a mysliteli ve stylu Einsteina, a poskytl nám ohromující množství informací – dost na to, abychom s nimi zaplnili přes 3 km vysokou hromadu disket. Tento „průzkumník oblohy“ je více než 4 poschodí vysoký a váží 13 tun.

Jeho uvedení do provozu provázely samé problémy. Výdaje na tento projekt byly trnem v oku vědcům z NASA, kteří chtěli použité peníze investovat do raket. Vypuštění bylo dvakrát odloženo kvůli zamítnutí dotací a jednou po nehodě Challengeru. Pak se zjistilo, že zakřivení Hubbleho čočky bylo odchýleno o 1/50 průměru lidského vlasu. Komik Jay Leno prohlásil: „Hubblův dalekohled pracuje perfektně; to vesmír je rozmazaný.“ Vědci se zapřisáhli, že již nikdy nenazvou tento projekt jménem rýmujícím se se slovem problém (anglicky Hubble-trouble).

Poté, co byla v kosmu opravena čočka, však velký dalekohled ukázal, co umí. To obrovské množství informací, které nám poskytl, je nezměrné. Ukázal nám úžasné věci o hvězdách a objevil nebeská tělesa, o kterých se nevědělo, že vůbec existují.

Jediný „problém“ dnes Hubblův dalekohled způsobuje těm, kteří popírají existenci Boha. John Bachall, profesor přírodních věd Princetonské univerzity, napsal: „Míra poznatků poskytnutých Hubblovým dalekohledem je tak enormní a tak neuvěřitelná... Nikdo neprohlásil, 'Našel jsem Boha díky Hubblově dalekohledu,' ale dívat se na krásu stvoření musí být velkým duchovním zážitkem pro každého.“

Samozřejmě to je duchovní zážitek! Vědci se dívají velmi zblízka na nebeské Boží dílo jako nikdy předtím. Nemohou být nic než ohromeni. Kdyby jen měli „oči k vidění“, neměli by více potíže s Hubblem – ani s Bohem.

Jak nádherné je to, čemu rozumím! Ale jak nádherné musí být to, čemu nerozumím!

Hérakleitos

Překlad: Eva Sobotková, Lukáš Bajer, Deník mladých, roč. 10, č. 5, s. 23