Rozhodnutí
Joz 24,15
Přiznám se, že jak se vzdaluji mládí, začínám být alergický na otázky typu: „Kde byl Bůh, když…“ anebo: „Když je Bůh všemohoucí, jak mohl dopustit…“
Existuje snad někdo, pro koho by byl lidský život dražší a vzácnější než pro Boha? Dokázal to tím, že: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.“ (J 3,16-17)
Bůh nás nestvořil jako zvířata, ale jako korunu stvoření: „Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš.“ (Žalm 8,5-1)
Chápete to? Bůh nám dal důvěru, kterou zneužili naši prapředkové a zneužíváme ji i my. Přestože Bůh je všemohoucí, nebrání nám rozhodovat se podle naší vlastní vůle. A právě v tom nás „jen maličko omezil, že nejsme rovni Bohu“. Bůh je dárcem života a jenom On má právo o životě rozhodovat. Ale protože si na Boha hrajeme i my, smrtelní lidé, rozhodli jsme se rozhodovat o životech našeho potomstva.
Rozhodování je neoddělitelnou součástí lidského života. Vybíráme si nejenom své oblečení, školu, kterou chceme studovat, co kde a kdy budeme jíst, ale také si vybíráme, komu budeme sloužit – Bohu nebo satanu.
Já vím, zní to příliš archaicky, ale proč nám stejně archaicky nezní život a smrt?
V Šekemu Jozue připomíná svému lidu všechny divuplné a úžasné věci, které pro ně Bůh učinil. Musí se rozhodnout a vybrat si mezi uctíváním pohanských bůžků nebo Hospodina: „Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ (v. 15)
Už jste se rozhodli?
Bůh se rozhodnul pro tebe, ne místo tebe.
Překlad: J. Kratka, Nová naděje na každý den, roč. 16, č. 3, s. 46
