JUMP

2Pa 14,6

Úsloví „rozděl a panuj“ známe sice z jiných souvislostí, a přestože je v rozporu s křesťanskou mentalitou, může se nám hodit. Jedním z největších darů, kterého si nejmíň vážíme, je čas. Mnoho lidí, kterým se daří celkem dobře, naříká na nedostatek času. „Čas je můj nepřítel,“ slýchám často kolem sebe.

Musí tomu tak být? Ovšemže nemusí. Panovat nad časem – ve smyslu kdy a co dělat – se nám podaří jenom tehdy, když si ho rozumně a zodpovědně rozdělíme, dokud ještě můžeme. Prozíravost je vlastnost, která by nám rozhodně neměla scházet.

Král Ása, který své panování začal s Hospodinem (škoda, že nevydržel do konce), byl prozíravý, proto měl ten nápad stavět města a pořádně je opevnit v době pokoje.

Tento příklad můžeme vztáhnout na sebe, na rodinu, společenství i církev. Mnoho lidí začalo dobře, ale zapomněli na prevenci. V následujících úvahách se také budeme věnovat stavbě – stavbě domu našeho života. Budeme si moci ověřit jak svoje základy, tak materiál, ze kterého stavíme. Ke všemu, co děláme, potřebujeme rovněž čas. Přiznejme si, že někdy máme času dost, ale žádnou motivaci. Kdyby byl král Ása jednal jako většina z nás, ani by ho nenapadlo opevňovat města v době míru. Proč plýtvat penězi, energií a časem na záležitosti, které nejsou aktuální? Avšak Ása byl poučen od Hospodina, ke kterému se utíkal, a On vedl jeho ducha k tomuto rozhodnutí.

A ještě jeden příklad jak rozdělovat čas. Nemalujte si kruh a rozdělte ho na potřebné díly tak, jako byste krájeli italskou pizzu nebo moravské frgále. Určete, kolik času čemu dnes věnujete. Uprostřed kruhu udělejte ještě jeden malý kroužek, do kterého nakreslíte kříž – znamení Ježíše Krista. Tak, jako je tento malý křížek uprostřed a dotýká se všech částí kruhu, tak musí být Bůh uprostřed všeho, co děláme a svou vůlí a požehnáním nás provázet čtyřiadvacet hodin denně. Přemýšlejme, čemu věnujeme svůj čas, aby se nám to časem nevymstilo.

Je načase začít rozumně hospodařit s časem.

Překlad: J. Kratka, Nová naděje na každý den, roč. 15, č. 4, s. 26