JUMP

Mk 8,34-38

2Kor 10,5

Americká občanská válka skončila oficiálně 9.dubna 1865, když se u Appomattoxu generál Lee vzdal generálu Grantovi. Pro některé Jižany však válka nikdy neskončila. Dokonce i po oficiálním ústupu generála Leea se ještě bojovalo. Po nějaké době byla v Mexiku objevena skupina asi 500 vojáků Konfederace, jak se shromažďují pod vedením generála Shelbyeho. Jakékoli snahy o usmíření byly v tom čase na jistou dobu odsouzeny k neúspěchu. Podobně jsme my svým „ústupem“ před evangeliem Ježíše Krista jen zahájili dlouhodobější proces definitivního sebe(ode)vzdání. Naše hříšná přirozenost je často mnohem tvrdohlavější než jižanští vojáci, kteří se nechtěli vzdát. Musíme se průběžně ujišťovat o tom, zda každá část našeho života patří Pánu Ježíši. Nestačí, že jsme jednou učinili rozhodnutí následovat Jej. Každý den potřebujeme dělat nová rozhodnutí, sebezapírání, a tak nést svůj kříž a následovat Krista. (Mk 8,34) Často stačí chvilka nepozornosti – a ten či onen vzbouřený „voják“ poražené armády se probere a válka pokračuje. Nedejme se však znechutit tím, že boj s pokušeními je nekonečný.. To je totiž denní realitou křesťanského života a prověrkou naší životaschopnosti. Měli bychom dokonce přijímat radostně rozličná pokušení, protože „osvědčí-li se v nich naše víra, vede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abychom byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.“ (Jk1,2-4) Nebojme se pustit do boje – na naší straně je „Generál,“ který doposud neprohrál žádnou bitvu. Co kdybychom mu vydali těch pár neposlušných a tvrdohlavých vojáků své armády….?

Ustoupit neznamená vždy prohrát.

? Ve které oblasti se nejvíc bráním kapitulaci Kristu?

? Co mohu udělat pro to, abych tuto oblast nechal ovládnout Bohem?

Překlad: Bohuslav Kern, Deník mladých, roč.7, č.34