JUMP

1S 13,13

Nedávno rozrušila veřejnost zpráva, ve které se říká, že počítačový virus ohrozil v USA 40 milionů kreditních karet. Ke jménům a číslům účtů až 40 milionů vlastníků kreditních karet se prostřednictvím počítačového viru dostala nepovolaná osoba. Je to pravděpodobně dosud největší útok na finanční data. Kdo ví, čeho se ještě dožijeme…

Vzpomeňte si, kde všude jste viděli ceduli s upozorněním: „Nepovolaným vstup zakázán.“ Je to všude tam, kde nepovolaným osobám hrozí nějaké nebezpečí. Nemusí to být zrovna minové pole. Někdy stačí i soukromý majetek hlídaný zuřivým psem.

Jinde nemusí být ani výstražná cedule a nás ani nenapadne, abychom se pletli do věcí, na které nemáme kompetenci. Supermarketem za den projde tisíce kupujících, ale nikdo se nesnaží paní za pokladnou vystrnadit a sám si namarkovat koupené zboží. A to už ani nemluvím o práci chirurgů na operačním sále. Určitě jste neslyšeli o případu, že by se byl někdo z kolemjdoucích zastavil na sále, aby si trochu zaoperoval.

Vidíte, a Saul se o něco podobného pokusil. Sotva uplynul rok jeho kralování, už mu narostl hřebínek. Na první pohled to vypadá, že to myslel dobře. Schylovalo se k rozhodující bitvě a všichni věděli, že do boje nemohou bez obětování a modlitby. Obětovat však měl právo jenom Samuel, ale protože podle Saulova harmonogramu měl zpoždění, Saul ztrácel trpělivost. Lid se začínal rozcházet a Saul to přece musel nějak zachránit. A tak se pustil do obětování sám. Co je na tom tak špatného?

Ono je to celé špatné. Saul se zachoval přesně tak, jak se chováme někdy my. Nesloužíme Bohu proto, že je toho hoden, ale proto, že si bohoslužbou chceme „zasloužit“ Boží přízeň.

Dalším Saulovým pochybením bylo, že si osoboval právo na něco, k čemu neměl kompetence. Samuel mu to vytýká dost drsným způsobem: „Počínal sis jako pomatenec.“ (v.13) Varujme se služby v církvi bez bázně Boží!

Křesťanství nejvíc škodí zbožnost bez Boha.

Překlad: J. Kratka, Nová naděje na každý den, roč. 15, č. 4, s. 51