Nepolevuj!
Lk 9,23
„Všem pak řekl: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“ (v. 23) Na tomhle verši se mi moc líbí slovíčko: „všem“ – „Všem pak řekl…“ To je jedna z nejkrásnějších věcí na Ježíšově poselství – vezme s sebou každého. Žádné výběrové řízení, žádné testy. Vzpomeňme si, jaké lidi Ježíš přijímal: duševně nemocné, vyvrhele, promiskuitní, lidi s odlišným politickým smýšlením, staré, mladé, slepé - kohokoli, kdo si uvědomil, že Ho potřebuje.
Pokud ale jednou patříme Jemu, také od nás něco žádá: „Všem pak řekl: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“ (v. 23) Ježíš neřekl: „Vyberte si nějaký kříž,“ ale „vezmi svůj kříž.“
Každý z nás má svůj vlastní kříž. Každému jsou vlastní určité geny, osobnost, zážitky z rodiny. Dokonce ani naši sourozenci, kteří s námi vyrůstali ve stejném domově, se stejnými lidmi a za stejných okolností, se pravděpodobně nedívají na věci stejně jako my.
V Ježíšově době bylo zvykem, že odsouzenec na smrt si musel sám nést kříž, na kterém byl pak ukřižovaný. Ten, kdo umíral na kříži, byl vystaven pohledům všech kolemjdoucích. Na kříži je člověk úplně odhalený. Tam se už nedá nic zakrýt, nic zatajit, nic naaranžovat. Na kříži přestává uhlazené chování, dodržování společenského bontonu, tam padnou i přišpendlené úsměvy, tam si už nikdo na nic nehraje. Tam je člověk doopravdy upřímný. A právě tomu nás chce naučit kříž – také náš vlastní kříž. Náš kříž není pro nás odsouzením, ale záchranou, ne rozsudkem smrti, ale životním posláním. Kříž nás zušlechťuje, chrání před hříchem a přibližuje ke svatosti.
O tom všem ví také satan a je to on, kdo se nám to snaží vymluvit. Nedejme se. Nepolevujme. A když se nám někdy bude zdát náš kříž k neunesení, dívejme se na Pána Ježíše. Také On pod tíhou svého kříže upadal, ale nakonec přece jenom došel na Golgotu. Udělal to z lásky k nám. Vytrvejme z lásky k Němu.
Bůh pomáhá slabým, ne lenivým.
Překlad: J. Kratka, Nová naděje na každý den, roč. 16, č. 3, s. 34
