JUMP

Jak 2,14-26

Už jste byli někdy na výpravě za poznáním? Už jako malý kluk jsem přemlouval rodiče, aby se mnou chodili do planetária a zoologické zahrady. Na střední škole jsem se pouštěl do rozborů vody v potoce. Na vysoké jsem zase podnikal výpravy s kladívkem, rozbíjel kameny a hledal zkameněliny. Učitelé nás stále přesvědčovali o tom, že praktické použití vědomostí, nabytých ve škole, je prospěšné a umožňuje rozšířit teoretický rozhled.

Všechny tyto aktivity mají jedno společné: chtějí vyzkoušet, jak poznatek uložený v mysli člověka funguje v praxi.

Bůh nám říká, abychom stejně zacházeli s naší vírou. V listě Jakubově se píše: „Víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“ Skutek je vlastně takovým výletem za poznáním. Jeho prostřednictvím proniká víra, ukrytá v našem nitru, do světa kolem nás – doma, ve škole, na ulici, v zaměstnání.

Jakým způsobem dosáhnout toho, aby víra pronikala i do vnějšího světa? Na prvním místě musíme pochopit, že „žít vírou“ je Božím příkazem. V dnešním úryvku Jakub třikrát opakuje, že víra bez skutků je mrtvá.

Na tomto poznání musíme založit své jednání. Zbavme se strachu, odpoutejme se od svých vlastních představ, vystupme ze sebe a dělejme něco!

Nabízí se nám nekonečně mnoho příležitostí, kdy můžeme nechat jednat svoji víru. Dejme se do řeči se spolužákem nebo někým, kdo se nám zdá být osamělý. Připravme něco dobrého k pohoštění pro své přátele na biblické hodině. Nabídněme se, že zavezeme malé děti nebo staršího nepohyblivého člověka do kostela. Nevyvolávejme hádky se sourozenci. Napišme dopis babičce. Usmějme se na někoho.

Poznávací výlety ve škole pro nás byly obohacující a přitom zábavné. Jaké pak mohou být výpravy, na kterých je tím, koho posloucháme a kdo nás vede, sám Bůh.

Víra roste, necháme-li ji jednat.

Překlad: Z. Juřenová, M. Klusová, G. Neubauerová, Deník mladých, roč. 10, č. 2.