JUMP

Ř 13,14

Pokaždé, když vidím nebo slyším zprávy z Izraele, pořádně mě zamrazí. Izrael, svatá země, země našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista…

Zaujalo mě vyprávění jednoho z poutníků do Svaté země.

„Když jsme se loučili s naším průvodcem Tonym, spontánně jsem ho pozval k nám na návštěvu. Přiznám se, že jsem moc nepočítal s tím, že se ještě někdy setkáme. O to větší bylo moje překvapení, když nám napsal, že přijede.

Než jsem se však začal radovat z jeho příjezdu, blesklo mi hlavou: Co jen tomu Tonymu u nás ukážeme?

- Mohli bychom mu ukázat Máchovo jezero, ale on nám ukázal Galilejské jezero, Středozemní a Mrtvé moře.

- Mohli bychom s ním vyjet na Sněžku a ukázat mu nádheru Krkonoš, ale on nás vzal na horu Karmel a ukázal nám údolí Ztracení.

- Mohli bychom ho vzít do Prahy a ukázat mu orloj, Karlův most, Hradčany a hlavně ať se přesvědčí na vlastní oči, proč je Praha stověžatá, ale on nám ukázal svaté město Jeruzalém a Zeď nářků.

- Mohli bychom ho vzít na Šumavu a ukázat mu, jak pstruzi bojují s vodou, když plují proti proudu, ale on nás provedl národem, který celou svou historií šel proti proudu.

Pak mě napadlo, že nezáleží na tom, kde žiji, ale kdo žije ve mně. Přestože nám Tony ukázal ruiny Herodova přístavu ve městě Cesarei, místo, kde Duch svatý poprvé navštívil Židy, nemohl nám ukázat, kde Duch svatý sídlí teď. A tak jsem se ptal sám sebe: Mohu mu to ukázat Já?“

Nabízí se taková, na první pohled provokativní otázka: Má u vás Ježíš svůj domov? Cože? Zdá se vám to přehnané? No jo, ale jak potom splnit podmínku, kterou klade Ježíš všem svým následovníkům? „Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. …neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí…“ (J 15,4-7)

Je vzácné vidět, kde žil Ježíš, vzácnější je, když je vidět, že Ježíš žije v nás.

Překlad: J. Kratka, Nová naděje na každý den, roč. 16, č. 3, s. 28