JUMP

Žd 3,15

„Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!“ (v.15) Určitě vám nedělá problém pochopit, že ten Jeho hlas je hlas Boží, hlas Ducha svatého. Problém, a to dost veliký, je slyšet tento hlas. Je to i můj problém. Přiznám se, že v poslední době se mi dost často stává, že tento hlas identifikuji až zpětně. Když jsem pátral po příčině, zjistil jsem, že byl tak jemný a tichý, že jsem ho jednoduše přehlušil svou aktivitou – nejčastěji kupodivu bohumilou. Tak to dopadá, když zapomínáme, že naše poznání je částečné, jak to vyznává apoštol Pavel: „Vždyť naše poznání je jen částečné…“ (1K 13,9) A když tohle o sobě říká velký apoštol, co teprve my?

Většina lidí je přesvědčená, že když k nám mluví Bůh, tak to musí být zážitek připomínající zjevení Ježíše apoštolu Pavlovi na cestě do Damašku. I to se může stát, ale většinou je to ten tichý, sotva slyšitelný hlas našeho svědomí.

A proč tento hlas tak málo lidí včetně křesťanů slyší? Především proto, že jej neposlouchá. Poslouchají muziku, sedí u televize nebo poslouchají přihlouplé řeči lehkomyslných lidí. Nejdřív tedy musíme ze svého života odstranit tyto rušivé elementy a sáhnout po tom, co slyšení Božího hlasu naopak usnadňuje. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že je to především modlitba a Boží slovo. V tom se určitě shodneme, ale co se týče způsobu užívání těchto darů, v tom už zřejmě zajedno nebudeme. Tím vůbec nechci ani naznačit, že můj způsob je ten nejlepší, ale jedno poznávací znamení si přece jenom vyzkoušejte. To znamení se jmenuje záliba. Nikdy neobjevíte pravý smysl modlitby a rozjímání Božího slova, když v nich nebudete mít zalíbení.

Přečtěte si první žalm, zvláště si všimněte 2. verše: „…nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.“ (Ž 1,2)

Jen ten nemá zatvrzelé srdce a ucpané uši, kdo má zálibu ve čtení Bible a v modlitbě. Ostatní už z toho samo vyplyne.

Boha můžeme překřičet i vlastními modlitbami.

Překlad: J. Kratka, Nová naděje na každý den, roč. 15, č. 4, s. 24