Hořící keř
Dt 30,10-14
Žd 1,1-2
Po přečtení těchto několika veršíků jsem si znovu uvědomil, jak nádherný literární skvost je Bible. Kolika problémům bychom se v životě vyhnuli, kdybychom více času věnovali rozjímání nad Božím slovem.
Když přijdou problémy, potom hledáme Boha, potom k němu voláme a jsme ochotni udělat i věci, které jsme předtím pokládali za zbytečné, ne-li za pošetilé.
Častým problémem v naší komunikaci s Bohem jsou naše vlastní představy, jak to asi v nebi funguje. Největší chyby se dopouštíme, když do nebe posíláme nejen svoje modlitby, ale vnášíme tam i náš pozemský systém.
Někdy máme tendenci myslet si, že v „Božím audienčím pořádku“ jsme velmi významné osobnosti, jindy jsme přesvědčeni, že se na nás zase nedostalo. Někde v hloubi duše máme ukrytou touhu po důkazu Boží přízně a říkáme si, kdyby nám Bůh seslal jediné slyšitelné slovo, či nějaké neomylné znamení, chápali a poslouchali bychom ho hned mnohem lépe a radostněji. A tak se protloukáme životem v naději, že snad i my jednou uvidíme svůj hořící keř, ze kterého k nám promluví sám Hospodin.
Někteří zase slídí po různých zjeveních a když se k něčemu podobnému nakonec dostanou, udělají z toho nové náboženství, ale Boží pokoj stejně nenajdou., spíše mezi ostatní vnáší nepokoj.
Může se také stát, že přijdeme k nějakému zranění – vinou vlastní nebo cizí – a pak v životě snadno zabloudíme. V takových situacích žádáme Boha o znamení. Když se nedostaví, obviňujeme Boha, že na nás zapomněl. Ne, že by nám Bůh nedával znamení, ale potíž je v tom, že je hledáme špatně nebo tam, kde nejsou.
V Bibli Bůh jedná, podněcuje a vystupuje tak, jak je třeba, aby zjevil lidem svou vůli. Jeho vůle se od té doby nezměnila. Ale jeho vrcholné a stále aktuální zjevení je Ježíš Kristus. Můžeme chtít ještě něco většího?
Špatně se modlí ten, kdo při modlitbě nepotřebuje uši.
? Mám obavu z rozhodnutí, která musím v nejbližší době udělat?
? Hledám odpovědi na své problémy v Božím slově?
? Co bych měl/a udělat pro zlepšení svého vztahu k Ježíši Kristu?
Překlad: R. Brandejská, L. Horáková, L. Krátková, Deník mladých, roč. 13, č. 4

