JUMP

Př 15,23

Nic není na světě tak ohroženo, jako důvěryhodnost lidského slova. Pomalu si zvykáme číst i poslouchat mezi řádky. Málokterý politik říká, co si myslí a žonglování se slovíčky patří mezi důležitá kritéria. Dokonce se tomu už ani naříká lež. Podobně je na tom většina podnikatelů, či spíše podnikavců. Důkazem toho jsou reklamy, kterým snad už nikdo nevěří.

Ale jak je to s křesťanstvím? Nebyla to právě neupřímná slova křesťanů, která vedla k rozkolům i k otevřenému nepřátelství? Není tomu tak dodnes? Přesto právě tam najdeme nejenom paprsky naděje, ale přímo její zdroj. Světem se prohnalo nesčetně různých ideologií, ale čím rychleji vznikly, tím rychleji zanikly: Není se čemu divit – „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ (Mt 24,35) – říká Pán Ježíš, který je Slovem nepomíjejícím.

Muž vyřkne za den průměrně 20 tisíc slov, ženy až 30 tisíc. Kam je směřujeme a z jakých zdrojů čerpáme? Kdyby se tato slova dala rozdělit podle věrohodnosti, ohleduplnosti a lásky – na jedné straně – a na slova nepravdivá, urážlivá, pomlouvačná či zákeřná na straně druhé, v jakém poměru by byla?

Jedno africké přísloví říká: „Dvě antilopy běží spolu, aby jedna mohla vyfouknout té druhé prach z očí.“ Škoda, že se to nedá říct o nás.

Značnou část naší slovní zásoby tvoří slova kritická. Někdy jsou docela dobře míněná, ale protože jsou bez lásky, mají zcela opačný účinek. Proto ten povzdech moudrého Šalomouna: „Člověk má radost, když může dát odpověď, jak je dobré slovo v pravý čas!“ (v. 23) Nestačí mluvit pravdu, ale musíme ji říkat s láskou, jinak i dobře míněná rada bude mít opačný účinek.

Dalším důležitým postřehem je verš 31.: „Ucho, které poslouchá životodárné domluvy, bude přebývat mezi moudrými.“ Ano, jedná se o „životodárné domluvy“, kterých je i mezi námi křesťany poskrovnu. Jsme zvyklí spíše kritizovat, než povzbuzovat, ale kritika bez lásky je jako nůž bez chleba, kterým napomínaného spíše zraníme, než odradíme od hříchu.

Ostrá slova otupují vztahy.

Překlad: J. Kratka, Nová naděje na každý den, roč. 15, č. 4, s. 9