JUMP

Ef 4,1-16

Představ si, že zpíváš naplno z celého srdce ta známá slova: „Vyvyšuji Tebe, Pane.“ Pak následují ohlášky a farář mluví o plánech společenství na následující dny. Pak zazní krásná hudba a nakonec povzbuzující slova a požehnání. A pak – vypneš svůj počítač, vyjdeš ze svého pokoje a zamíříš do kuchyně, kde si dáš kolu a tyčinku Mars.

Vítej v internetové církvi!

Z nedávného výzkumu mezi mladými lidmi vyplynulo, že čtyři procenta amerických teenagerů využívají internet jako náhradu za církevní shromáždění. A jeden z šesti dotazovaných se domnívá, že během pěti let bude používat internet jako náhradu za náboženskou zkušenost, kterou mu v současnosti zprostředkovává církev. Agentura, která tento výzkum prováděla, odhaduje, že do roku 2010 bude 10 až 20 procent lidí využívat ke svému náboženskému vyžití výhradně internet. Takže tady už jde o internetovou církev.

Že by šlo jen o nový způsob jak růst v Kristu? Ne, nemyslím. A zdá se mi, že následky takového vývoje by mohly být katastrofální.

Bůh chtěl, abychom byli součástí rostoucího těla církve, abychom mezi sebou vytvářeli společenství, abychom přes všechny rozdíly mezi námi poznávali také ostatní křesťany. Jak můžeš vytvářet společenství tím, že se díváš na obrazovku počítače? Jak přitom můžeš chápat církevní společenství jako jedno tělo, když jediná ruka, kterou můžeš v té chvíli stisknout, je tvá vlastní?

Právě proto nás Pavel v listu Židům nabádá, abychom se společně setkávali a navzájem se povzbuzovali v církvi. (Žd 10,25)

A tak se zvedni od svého počítače a vyjdi mezi ostatní.

Překlad: Z. Juřenová, G. Neubauerová, M. Klusová, Deník mladých, roč. 10, č. 2.