JUMP

Ž 46, 1-12

„Nejvíce znepokojující bylo TICHO. Kdykoli dělostřelectvo přestalo útočit, nastal 'podivný mír'.“ Anne Nivat, dopisovatelka U.S. News v době občanské války v Čečensku, píše: „Slyšeli jste buď rány dělostřelectva, nebo vůbec nic.“

Ani nemusíme žít ve válečné oblasti, abychom cítili ten zvláštní neklid, který ticho někdy přináší. Vzpomínám si, že jsem jako kluk navštěvoval svou tetu. Ačkoliv jsem miloval okolí jejího domu, které by klidně mohlo být přírodní rezervací, uvnitř v domě jsem se často cítil nesvůj. Nebylo tam slyšet bublání potoka, ani vítr rozčesávající větve vysokých jedlí, jen vytrvalé tikání tetiných hodin. Nikdy jsem nevěděl, co si s tím vším tichem mám počít.

Náš život je uspěchaný a hlučný. Rádio nás ráno tahá z postele. Dříve než vklopýtáme do sprchy, zapneme CD přehrávač. Při snídani, pokud ji úplně nevynecháme, nám dělá společnost televizní hlasatel, se kterým jsme se v životě nesetkali. Když nasedneme do auta, ze všeho nejdříve naladíme oblíbenou stanici.

Záplava zvuků může být pro náš duchovní život stejně nebezpečná, jako jsou nebezpečné útoky dělostřelectva pro naši tělesnou schránku. I přesto se zdá, že z ticha máme větší strach, než z čehokoliv jiného.

Není to nic nového. Před třemi tisíci lety neznámý žalmista použil drsná a chaotická přirovnání, aby tak zdůraznil zoufalou potřebu ticha a klidu. Strach a úzkost jím vyjádřené se docela dobře hodí i pro současnost. Mnoho lidí má dnes strach z toho, že by se hory „pohnuly v srdci moří“, uprostřed hučících a pěnících vod (Ž 46, 2-3). Když žalmista psal o horách, které se „pro jejich vzpupnost třesou“, o hlučících pronárodech a o královstvích, která se hroutí (v. 7), stejně dobře mohl mít na mysli události konce druhého tisíciletí. Jeho důvěra v Boha ho však ujistila, že se nemá čeho bát.

Dnešní všudypřítomná záplava informací a zábavy zatlačuje do pozadí tiché chvíle, které jsou pro nás opravdu důležité. Nestačí jen Bohu děkovat za to, co pro nás dělá. Stejně jako žalmista se potřebujeme ztišit. Potřebujeme vědět, že On je Bůh.

Nebojte se ticha. Ještě nikdy nikoho nezabilo.

Buďte tiší a Bůh znovu promluví.

Fénelon

Překlad: Eva Sobotková, Lukáš Bajer, Deník mladých, roč. 10, č. 5, s. 2